Loupež je zvlášť závažný trestný čin, kterého se pachatel dopustí tehdy, pokud proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. V  žargonu podsvětí, ale často i ve slovníku policistů je tento trestný čin často nazýván jako „elpíčko“, které ovšem s dlouhohrající gramofonovou deskou nemá vůbec nic společného. O tom, že elpíčka se nevyhýbají ani našemu regionu, svědčí i docela čerstvý případ z nedávné doby, tedy z konce letošního února, o kterém nás informoval vedoucí pracovník   Policie Č v Kladně – nadporučík S.

Loupežné přepadení za bílého dne

Na pozdní odpoledne letošní poslední únorovou neděli asi hned tak pětadvacetiletý Josef Matějka z Kročehlav nezapomene. Zatímco jeho přítelkyně Magda šla do blízkého obchodu na třídě Obránců míru nakupovat, on se usadil na lavičku a z kapsy vyndal mobilní telefon ze kterého začal mazat  odeslané i přijaté esemesky. Touto činností byl tak zaujatý, že nepostřehl přijíždějící osobní auto, které opodál zastavilo, ani muže, který z vozu vystoupil. Za normálních okolností by o nic nešlo, v tomto případě však Matějka udělal osudovou chybu, protože najednou před ním stál chlap jak Hora, který ho se slovy: „co tady čumíš ty ču….“ udeřil pěstí do obličeje a z ruky mu vyrval mobil. Překvapenému Pepovi, který se nezmohl ani na náznak obrany, pak vrazil ještě dalších pár facek a rozběhl se k zaparkovanému autu. Skočil na místo spolujezdce a vůz se prudce rozjel směrem k Únhošťské třídě.

První informace o  neznámém násilníkovi

Krátce nato s nákupní taškou se k otřesenému příteli vracela Magda. Stačila ještě zahlédnout odjíždějící auto a okamžitě vyhodnotila situaci, ve které se Pepa nacházel. Mobil naštěstí měla, proto neváhala a pohotově vytočila číslo 158.  Ještě než stačila kapesníkem otřít krev z obličeje přepadeného, přijel na místo policejní vůz obvodního oddělení Kladno Kročehlavy.    Policistům Matějka sdělil, že byl neznámým útočníkem napaden, okraden a k tomu ještě zbit. Pachatele popsal jen velmi mlhavě, protože hned po první ráně do obličej se mu zatočila hlava a měl mžitky před očima. Pamatoval si jen, že se jednalo o velkého chlapa snědé pleti v džínách, který byl zřejmě o něco starší než on sám. Nebyl schopen ani blíže popsat auto ve kterém lupič odjel. Policisté viděli, že z otřeseného Pepy více informací zřejmě nedostanou a hledali případné svědky přepadení.  Mezitím přijel i vůz rychlé záchranné služby, který převezl zraněného k ošetření do kladenské nemocnice.

Matějkova partnerka vypověděla, že se je jednalo s největší pravděpodobností o starší modrou škodovku, která měla zadní okno  silně znečištěné – jakoby auto projelo obrovskou louží.  Rozhovoru policistů s mladou ženou přihlížel desetiletý Franta Málek, který policistům prozradil, že si auta všiml ve chvíli kdy do něj „nastupoval“ už zmíněný lupič.  Potvrdil, že muž měl na sobě džíny, džínovou bundu, na hlavě žlutého kulicha a ujíždějící modré auto, že bylo silně ušpiněné.  Nezapomněl se pochlubit, že je vlčetem kladenského skautského střediska Orion.

Rychlé pátrání

Stručný popis pachatele i podezřelého vozidla byl vyslán i dalším policistům oddělení hlídkové služby, kteří se zaměřeli především na špinavé modré škodovky.  Při kontrole parkoviště před velkoprodejnou Kaufland si všimli policisté podezřelého auta ve kterém na sedadle vedle řidiče ležel žlutý kulich. Usoudili, že osádka auta si šla zřejmě nakoupit a proto si na ně počkali. Po chvilce se k autu opravdu vrátil podezřelý i s řidičem. Rychlým zásahem policie byli natolik překvapeni, že se nesnažili ani zapírat.  Oba muži byli ze Slaného a už v minulosti se dopouštěli majetkové trestné činnosti. Aktérem přepadení byl jednatřicetiletý Radim Ringo, řidičem pak stejně starý Ištván Janek, který tvrdil, že s přepadením nemá nic společného, protože na přání Ringa jen na chvilku zastavil. Podezřelý Ringo byl proto na místě zadržen a eskortován na policejní služebnu. Po provedení prvotních úkonů byl umístěn do policejní cely. Kriminalisté případ prošetřili a podezřelému muži bylo sděleno obvinění z trestného činu loupeže s násilím. Další vyšetřování už bylo nevazební. Za tento trestný čin hrozí pachateli maximální trest odnětí svobody ve výši 10 let. Soud dosud neproběhl.

Vladimír Rogl

(pozn. red.: jména aktérů případu byla pozměněna)

K nejčastějším deliktům u nás patří už delší dobu majetková trestná činnost. Daleko nebezpečnější však je, že se jí  stále častěji dopouštějí  několikačlenné skupiny. Krádeže považují za zcela normální prostředek k obživě.  

S vyřešením série vloupaček do rodinných domků v předměstí Kladna, které děsily Kladeňáky před šesti lety, nás seznámil vedoucí pracovník Policie ČR v Kladně nadporučík S.

Okradení senioři

S prvním oznámením o vykradeném domku přišel v polovině března na služebnu Policie ČR osaměle žijící důchodce pan Kadeřábek, který bydlel v tiché ulici v Kročehlavech. S nastupujícími jarními týdny se začaly množit i další případy. Předmětem zájmu neznámých nenechavců byly domky, které stály v tichých ulicích v okrajových čtvrtích města a v jejichž blízkosti nesvítilo veřejné osvětlení.  Tyto domky nezvaní hosté navštěvovali převážně v nočních hodinách, aniž by jim vadilo, že tam spí jejich obyvatelé. Byli to vesměs starší lidé – často se jednalo o manželské páry, ale také o osamoceně žijící seniory či seniorky.

Usoudili jsme, že pachatelé si domky předem vytipovali a dovnitř pak chodili „najisto“, aniž by poškodili vstupní dveře. Do objektů vnikali totiž třebas i pootevřeným větracím okénkem v koupelně nebo relativně malými sklepními okny.  Po probuzení nebo po příchodu domů pak poškození zjistili, že v domě někdo byl a odcizil jim peníze nebo jiné cennosti. Do konce května bylo tímto způsobem vykradeno osm domků.  Z  počátku vyšetřování se přímo nabízela verze, že vykrádačky má na svědomí nějaká dětská parta, která si takto realizuje svoje dobrodružné sny. Teprve v průběhu dalšího vyšetřování jsme zjistili, že se jednalo o bandu dospělých pobertů, z nichž ale někteří byli menšího vzrůstu.  

Hororová noční probuzení

Koncem května, v pozdních nočních hodinách, vnikli do jednoho z domků, opět v Kročehlavech, tři muži. Podle zavedeného scénáře vnikl dovnitř jeden z pachatelů okénkem na záchod a dvěma komplicům otevřel domovní dveře.  Při prohledávání jednotlivých místností však byli přistiženi starším mužem, který trpěl nespavostí. Nezvaní hosté však neutekli, ale starého pána přivázali v kuchyni k židli a bitím ho nutili, aby jim řekl, kde má uschovány peníze či šperky. Pod touto pohrůžkou jim vydal obálku s důchodem a snubní prstýnky – svůj i prsten po nebožce ženě.  Teprve k ránu se pan Dvořák vysvobodil z provazů a zazvonil u sousedů, kteří zatelefonovali pro záchranku i na policii.  Přestože byl přepadený muž značně otřesen, poskytl jako první, byť jen povšechný, popis pachatelů.  

Povzbuzeni svým úspěchem však v následujících týdnech začala zlodějská banda řádit jako smyslů zbavená.  Do domků se sice i nadále vloupávali především v nočních hodinách, ale už nebyli až tak příliš potichu a staré lidi dokonce bezostyšně probouzeli. Dezorientované seniory pak škrtili nebo surově bili, aby jim vydali jak peníze, tak i skromné rodinné poklady. Po několika takto úspěšných akcích tak darebové získali pocit, že jsou nepolapitelní a během června začali dojíždět i do vesnic v okolí Kladna.

A pak přišel zákon

To už ale na objasnění šňůry loupaček intenzivně pracovala kladenská kriminálka a nad lumpy se zatahovala síť.  Už jsme věděli, že pachatelé nejsou jen tři, ale že se jedná o pět gaunerů, kteří se na svých výpravách střídali. Z kusých popisů, které nám poskytli přepadení, se podařilo sestavit i jejich hrubý popis. Samozřejmě, že byla nasazena veškerá technika, včetně fyzických speciálních služeb policie, a byly prověřovány i informace z určitých kruhů kladenského podsvětí. Po vyhodnocení těchto poznatků byly monitorovány a postupně ztotožněny všechny podezřelé osoby.  Jejich zatčení bylo provedeno ve stejnou dobu, aby další kumpány nemohli varovat třebas příbuzní. Čtyři pachatelé byli ve věku kolem dvaceti roků. Otec jednoho z nich měl nejen pestrou kriminální minulost, ale byl i jejich šéfem. Všichni pachatelé byli z Kladna nebo z kladenského předměstí Dubí a rovněž už měli co do činění se zákonem. Přestože nikdo z nich nepracoval, vozili se drahým vozem a utráceli vysoké částky jak v restauracích, tak i na pěší zóně v automatech. Při domovních prohlídkách byly v nejrůznějších úkrytech  nalezeny různé odcizené cennosti, které nestačili prodat.  Celková škoda přesáhla částku půl milionu korun.

Usvědčení pachatelé byli okresním soudem odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody od čtyř do osmi let. Nejvyšší sazbou byl odměněn šéf bandy čtyřicetiletý Alexander Kováč. Jeho devatenáctiletý syn Demeter dostal čtyři roky, stejně jako dvacetiletí Pavel Mokroš, Josef Moclík a Ján Giňo. Odsouzená parta rozhodně netrpěla xenofobií, protože svorně kradli a loupili bílí i ti druzí.

Vladimír Rogl

(pozn. redakce: jména aktérů tohoto zlodějského příběhu byla pozměněna)

K nejzávažnějším zločinům, kterými se Policie ČR zabývá, patří  násilné trestné činy – mezi které se řadí i  znásilnění.  Je zajímavé, že pachatelé nemusí být vždy jen lidé,  kteří nedokážou navázat normální partnerský vztah, ale mohou to být úplně „normální“ a úspěšní jedinci, do kterých by to nikdo nikdy neřekl. O podobném případu,  který se odehrál před desíti lety v okolí Slaného, nechejme hovořit vedoucího  pracovníka Policie ČR v Kladně – nadporučíka S.

Nepodařený „stop“

V pozdních večerních hodinách prvního týdne letních prázdnin se na policejní služebnu ve Slaném dostavila dvacetiletá studentka Kateřina Vyskočilová ze Smečna, aby oznámila znásilnění.

Uvedla, že byla ve Slaném v letním kině, kde se zdržela s kamarádkou, a protože jí ujel autobus, rozhodla se jít domů pěšky. Tak trochu spoléhala i na možnost, že jí nějaký ochotný řidič zastaví a nabídne svezení. Ještě nedošla ani ke Kvíčku, když u ní zastavilo auto se slušně oblečeným třicátníkem za volantem.  Kateřina ochotně  nasedla k němu do vozu na místo spolujezdce a připoutala se. Řidič se jevil jako celkem příjemný společník, ale po několika minutách  jízdy se nezávazný rozhovor změnil v nečekané drama. Auto prudce sjelo ze silnice na polní cestu, kde se na ni řidič vrhl, začal z ní strhávat veškeré oblečení, včetně spodního prádla, které vyhazoval staženým oknem ven.  Otřesenou studentku pak znásilnil a po svém uspokojení ji nahou vyhodil z auta.  Pak se s autem vrátil na silnici a odejel směrem na Slaný. Předtím ještě z okénka vyhodil její kabelku.  Otřesenou dívku v prvním momentu ani nenapadlo, aby vytočila tísňovou linku, protože se snažila posbírat své svršky a vydat se na zpáteční cestu.  Tentokrát doufala, že ji nikdo nezastaví.  K dalšímu podrobnějšímu rozhovoru jsme přistoupili až ráno po lékařském ošetření.  Díky tomu  bylo možné z těla oběti odebrat i zbytky spermatu pachatele – a tím i jeho  DNA.

Násilníka popsala  jako muže sportovního typu s krátce střiženým „ježkem“, který mluvil spisovně. Podle Kateřiny se zcela určitě jednalo  o tmavozelenou Oktávii a že měla už novou  espézetku. Kombinaci čísel si nezapamatovala, ale jako pravidelné posluchačce rozhlasové stanice „Radio Beat“ ji upoutala etiketa této stanice nalepená na pravé straně palubní desky.   

„Gentleman“ znovu na scéně

Na přelomu července a srpna došlo ve večerních hodinách k obdobnému znásilnění v sousedním rajonu, kde způsob provedení znásilnění byl stejný jako v našem případě. Tentokrát šlo o osmnáctiletou studentku Jiřinu Kadeřábkovou z Kladna, která čekala na autobus u bývalé šachty Theodor.  Také ona přijala nabídku neznámého řidiče, který u zastávky zastavil a nabídl jí odvoz domů.  Stejně jako Kateřina byla i Jiřina za použití hrubého násilí svlečena do naha a po vynuceném  pohlavním styku vyhozena z auta. Podle jejího popisu se opět jednalo o na první pohled sympatického mladého muže, který se během okamžiku změnil v běsnící monstrum. Pokud se týká vozu, jednalo se opět o zelenou Oktávii se samolepkou „Radio Beat“ na palubní desce. Jiřina si navíc stačila zapamatovat i několik číslic státní poznávací značky. Také v tomto případě se podařilo odebrat vzorek DNA ze zbytků spermatu, a tím bylo  i potvrzeno, že se jedná o stejného pachatele. Pátrání po neznámém násilníkovi  bylo proto vyhlášeno i v sousedních okresech a krajích. Důležitý byl i částečný popis pachatele, který podle obou dívek  vypadal  kultivovaně i důvěryhodně a byl dobře a čistě oblečený. Jen obličej popsat nedovedly. Jednak proto, že řidiče viděly jen z profilu a že měl na očích tmavé brýle.

Slušný pán a policejní štěstíčk

Na konci prázdnin se ozvali kolegové ze sousedního okresu, že se i u nich odehrálo něco podobného. Řidič nabízel svezení mladé dívce, která sice jeho nabídku odmítla, ale se zájmem si prohlédla nejen ochotného řidiče, ale i jeho auto.  Doma se o této nabídce zmínila a její otec, policista, zbystřil pozornost. Svou dceru pochválil, ale současně podrobil přísnému rodičovskému výslechu.  Uplatnil své „četnické“ znalosti místních poměrů a usoudil, že řidičem inkriminovaného auta by mohl být třicetiletý podnikatel z Kralup nad Vltavou Richard Vykoukal. Popis seděl i na jeho auto, a proto byl předvolán k výslechu, kde byl vyzván, aby sdělil, kde se nacházel v době znásilnění obou dívek, které Vykoukala na fotografiích  poznaly a  po odebrání vzorku DNA byla jeho účast na obou znásilněních potvrzena. Postupně bylo zjištěno, že má na svědomí další tři podobné případy – což nevylučuje, že jich nebylo víc, ale některé dívky z falešného studu znásilnění neohlásily. Protože způsob provedení byl opravdu brutální, Vykoukal byl Krajským soudem odsouzen na 7 let nepodmíněně.

Vladimír Rogl

(pozn. redakce: jména dívek i hlavního „hrdiny“ byla pozměněna)

Domácí násilí patří k trestným činům, které se velmi těžko vyšetřují, protože násilí nejčastěji vzniká mezi partnery. Odborníci říkají, že to je určitá forma nezvladatelné žárlivosti.  Její aktéři mění své výpovědi – vzájemně se osočují a pak zase usmiřují.  Pokud se jedná „jen“ o vzájemných pár facek, je to v určitém sociálním prostředí spíše norma, pokud ovšem teče krev a k případu přijíždí sanitka, končí  veškerá legrace. A právě o podobném případu, který se odehrál před pěti roky v Kladně, hovoří vedoucí pracovník Policie ČR v Kladně nadporučík S.

V  hlavní roli alkohol

Oni vlastně ani manželé nebyli, protože čtyřicetiletý Richard Mašek s pětačtyřicetiletou Marii Haškovou v panelákovém bytě nedaleko kladenského „Václaváku“ spolu žili jen tak – na psí knížku. Ostatně, to není to nejdůležitější, protože na hromádce dnes žije celá spousta nesezdaných dvojic.  Byt 2+1, ve kterém spolu žili, zůstal paní Marii po nebožtíkovi, který se před lety, jak říkaly zlé jazyky, docela normálně uchlastal.  Kromě bytu zřejmě po něm podědila i vřelou náklonnost k alkoholu a vlastně i pití bylo hlavní pouto, které ji pojilo s druhem Richardem.  Děti neměl ani jeden z nich, a pokud se týká pracovních aktivit – byl to běh po dlouhé trati mezi pracákem a příležitostnými brigádami. Takto pracně vydělané peníze ovšem většinou rukou společnou a nerozdílnou proměnili za alkohol. I když milovali společnost a rádi svorně zapadli do nejbližších putyk toho nejposlednějšího řádu, přece jen dávali přednost popíjení v soukromí, protože je to přišlo laciněji, pokud si potřebné pitivo obstarali v nedalekém Kauflandu.

Manželství po italsku

Na řev z jejich bytu už byli sousedé zvyklí, a jen zřídkakdy zabušili na stěnu nebo přímo na jejich dveře. Dobře věděli, že v takovém momentu s nimi stejně není nic k pořízení. Je také ale pravda, že pokud výjimečně byli ve střízlivém stavu, chovali se tiše a dokonce se za své hlučné chování sousedům omlouvali.

Narozeniny

Bylo to koncem května, kdy se dvojice chystala náležitě oslavit narozeniny té krásnější poloviny.  Na oslavu dokonce ušetřili pár stovek a mejdan mohl začít v nedaleké restauraci.  Richard se zachoval jako grand, objednal guláš s mořem píva a postupně pak půl tuctu lahví bílého i červeného, i řadu panáků.  Ke slavícímu páru se ochotně připojili i štamgasti od okolních stolů a přípitky na zdraví nebraly konce.  Později už nebylo jasné, proč se oslavenkyně začala mračit a na svého partnera utrhovat. Zdálo se jí, že Richardovy oči se až příliš často stáčely k sousednímu stolu, kde seděla podstatně mladší paní Vilma. Marie dobře věděla, že dobře rostlá třicátnice se líbí celé řadě chlapů a že není vůči nim příliš upejpavá.  I když se Richard omezil jen na nevinné pokukování do Vilmina výstřihu, z restaurace po zaplacení odešli v mrazivém mlčení.

Krvavé dozvuky

To mlčení však nemělo dlouhého trvání a sotva za potácející dvojící zapadly dveře bytu, spustila Marie tirádu svých obvinění na věrnost svého druha. Vilmu nazývala nejen rajdou a poběhlicí, ale nelichotivě začala nadávat i svému partnerovi. Po chvíli však od slov přešla k činům. Partnera nejdřív zfackovala a pak do něj strčila. Bohužel tak nešťastně, že ztratil rovnováhu, upadl na dveře, rozbil skleněnou výplň a pořezal si ruce.  Zatímco paní prohlížela rozbité dveře, Richard zavolal na linku 155, že krvácí. To Marii rozzlobilo ještě víc a se slovy: „aby záchranka měla co dělat!“ mu vrazila pod klíční kost kuchyňský nůž.   Muž upadl na tvář a do jeho zad se nůž zabodl ještě jednou.

Pozdě bycha honit

Za několik minut na místo dorazili záchranáři posléze i policisté. Žena všechny vpustila dovnitř a lékař poskytl první pomoc raněnému, kterého nechal ihned převézt do nemocnice. Útočnice byla zadržena a kriminalisté zjistili, že žena se obdobného jednání dopustila na svém příteli již v minulosti. Byla proto obviněna z těžkého ublížení na zdraví a byl podán návrh na vyšetřovací vazbu, ze které však byla soudcem propuštěna. Útočnici hrozil až desetiletý trest vězení, ale po návratu Richarda z nemocnice bylo zase všechno jinak. Richard prohlásil, že na nůž upadl sám a že milovaná družka za nic nemůže. U soudu to tedy nakonec zpravila tříletá podmínka a dvojice si v hádkách a sporech žije pospolu dál.

Vladimír Rogl

(pozn. red.: jména hrdinů příběhu byla pozměněna)

Zatímco postoj naší společnosti k homosexuálům je velmi liberální, sexuální zneužívání dětí a mladistvých nese velmi nelibě. Pedofílie je podle zákona trestná a policie tento trestný čin vyšetřuje vždy se vší vážností. S případem, který se v Kladně odehrál před pěti roky,  nás seznámil pracovník kriminální policie poručík L.:

Drahé dárky

Pozorní občané z Rozdělova nás upozornili na to, že někteří chlapci z jejich okolí na sídlišti si žijí, tak říkajíc, nad poměry svých vrstevníků. Kluci měli najednou víc peněz a tu a tam se pochlubili novým chytrým telefonem nebo luxusní bundou. Domnívali se, že patří k partě mladistvých, kteří se specializují na vykrádání sklepů a krádeže věcí „zapomenutých“ v zaparkovaných autech.  Jejich oznámení a podezření jsme brali vážně, protože čas od času dospělí pachatelé využívají dospívající, kteří nejsou ještě trestně odpovědni, ke krádežím v obchodních centrech a za tuto činnost jim pak vyplácejí určitá procenta.  Začali jsme proto chlapce sledovat, a brzy zjistili, že o krádeže ani jinou majetkovou trestnou činnost se nejedná, ale že mají starší kamarády, kteří jim dávají cenné dárky i peníze. Proč asi? Tito kluci své starší kamarády po vyučování navštěvovali a pobyli u nich někdy i pár hodin.  Ve spolupráci se sociální pracovnicí jsme oslovili proto jejich rodiče, kteří souhlasili s citlivým výslechem chlapců. Ti s určitými rozpaky popsali podrobnosti těchto schůzek.

Podivné návštěvy           

Zpočátku se jednalo o kamarádské vztahy, které navázali většinou u automatů na pěší zóně, kam vlastně děti nemají přístup.  Proto rádi přijali pozvání těchto mladých mužů, kteří jim nabídli, že u nich si mohou zahrát nejen akční hry na počítači, ale že mají i různé zajímavé časopisy. Později je tito starší kamarádi začali osahávat a svlékat. Když si to nechali líbit,  dostali velkou čokoládu nebo peníze. Při další návštěvě byli obdarování třebas i značkovou bundou.  Pokud někdo takovou nesourodou dvojici potkal v kladenských ulicích, určitě mu to nebylo divné.

Už z prvních výpovědí chlapců bylo zřejmé, že jejich starší kamarádi – devatenáctiletý instalatér Jiří Holeček a dvacetiletý kuchař Petr Zavadil z Kladna se dopouštěli pohlavního zneužívání mladistvých osob. Jejich schůzky většinou probíhaly v bytech rodičů těchto mladých mužů.  Chlapce nejdříve osahávali, svlékali a pak je brali i do postele, kde se s nimi nejprve jen tak „mazlili“, ale v řadě případů docházelo i k orálnímu nebo análnímu sexu a taky k fotografování nahých chlapců.  Holečka i Zavadila vzrušoval už i pouhý pohled na samotné svlékání a jejich nahota je přiváděla do extáze – o samotném aktu nemluvě.

Konec zábavy

Po projednání se sociálními pracovnicemi, státním zastupitelstvím i okresním soudem byla provedena domovní prohlídka v bytech u těchto mladých mužů, kde jsme našli v počítačích stovky fotografií mladých kluků. Na snímcích byli nejen kluci, o kterých jsme věděli, ale i dalších pohlavně zneužívaných chlapců. Dívky je nezajímaly. Při vyšetřování vyšlo najevo, že ke zneužívání docházelo nejen v bytech pachatelů, ale i bytech rodičů některých dětí. Oba pachatelé byli vyšetřováni vazebně. Při vyšetřování vyšlo najevo, že byli ochotni se pro svou „zálibu“ maximálně uskrovnit, aby mohli své mladší kamarády za jejich služby honorovat.  Smutné bylo to,  že  chlapci  své zneužívání nepovažovali za nic mimořádně špatného, a když potřebovali peníze,  tak sami tyto „kamarády“ vyhledali.   Okresní soud potrestal Holečka i Zavadila čtyřmi lety trestu odnětí svobody.

Co dodat?   

Pedofilie je - podle naučného slovníku - sexuální deviace, při které je subjekt eroticky atrahován objektem dětským, bez patrných druhotných pohlavních znaků. Touto sexuální deviací trpí pravděpodobně pouze muži. Zatímco homosexualita je společností akceptována a její vyznavači mohou pořádat třebas i své pochody hrdosti, pedofilie je naštěstí stále mimo zákon.   Z případu by si měli vzít ponaučení především rodiče a neměli by podceňovat, s kým se jejich potomek stýká a měli by zpozornět, má-li najednou podezřele moc peněz.       

Vladimír Rogl

(poznámka red: jména obou „hrdinů“ byla pozměněna)      

Evergreenem české majetkové trestné činnosti je už dlouhá léta vykrádání bytů. Zloději tyto byty navštěvují většinou v době, kdy jejich majitelé nejsou doma a mají tak široké pole působnosti. O případu vykradení bytu na kladenské Sítné v létě před šesti lety vyprávěl  Slánským listům vedoucí pracovník   Policie ČR v Kladně – nadporučík S.   

Smutný návrat z lázní

Když se čtyřicetiletá paní učitelka Libuše Pospíšilová vrátila na konci prázdnin z léčebného pobytu ve Františkových Lázních, nestačila se divit. V jejich kladenském bytě totiž právě zastihla policisty zajišťující stopy po nevítaných nočních hostech.  Z bytu zmizel nejen nový velký televizor, ale i drobná elektronika a kazeta se šperky, ve které byl i svazeček tisícikorunových bankovek. „Kdosi“ se prohrabával i šatníkem a prádelníkem paní Pospíšilové, která konstatovala, že pobertové si odnesli i několik značkových kousků ošacení a luxusního prádla. Podle oznamovatele pana Jiřího Pospíšila došlo k vloupání v noci, kdy měl noční službu na letišti Václava Havla v Praze. Domů se vrátil autobusem v sedm hodin ráno, a jakmile spatřil opuštěný stolek, kde dříve stával televizor, bylo mu jasné, že byt byl vykraden.  Telefonicky ohlásil vyloupení bytu a vyčkal příjezdu policistů. Policejní technik zjistil, že patentní zámek je nepoškozený a že se vší pravděpodobností musel být otevřený originálním klíčem.   

Ve vší počestnosti

Dotazováním bylo zjištěno, že k bytu existují čtyři klíče. Každý z manželů měl jeden, třetí klíč měla jejich dcera Veronika, která byla právě na stáži v Anglii a čtvrtý  byl zavěšen na háčku u dveří.  Jenže tam nebyl a dalo se usuzovat, že byt byl otevřen právě tímto – chybějícím.  Po ujištění, že policisté budou před manželkou mlčet, vypověděl pan Pospíšil, že v bytě nechal přespat slečnu, se kterou se poznal na kladenském autobusovém nádraží. Postěžovala si, že jí ujel poslední autobus a on jako dobrosrdečný gentleman jí nabídl nocleh. „Samozřejmě, že ve vší počestnosti,“ ujišťoval policisty, kteří jen stěží zakrývali úsměv. Po neznámé krásce se však  slehla zem a vyšetřování zůstalo na mrtvém bodě.

Svetr

V případu však nastal nečekaný, ale  zásadní obrat, když se krátce po Dušičkách  na obvodní oddělení Policie ČR v Kladně dostavila paní Pospíšilová a sdělila, že má možná stopu, která by vedla k dopadení pachatelů, kteří v létě vykradli jejich byt. Vypověděla,  že si při vyučování všimla čtrnáctileté žákyně  Ludmily Dvořákové,   že má na sobě svetr, který jí byl před časem z bytu odcizen. Tvrdila, že svetr byl nad vší pochybnost její, protože jí  ho na jaře darovala dcera, která ho předtím přivezla z Turecka.  Byla si naprosto jistá, že podobný svetr se v Kladně nevyskytuje, a proto se po vyučování zeptala Lídy, odkud svetr má.  Děvče jí řeklo, že svetr dostala od své tety Jitky, která žije v Praze, ale v Kladně má příbuzné.  Oznámení jsme nebrali na lehkou váhu, tetu v Praze vyhledali a nenápadně pořídili její fotografii, podle které pětadvacetiletou Jitku Zelenkovou identifikoval pan Pospíšil coby dotyčnou nocležnici.  Zelenkovou jsme předvolali a s pražskými kolegy provedli prohlídku jejího bytu, ve kterém byla nalezena část textilu odcizeného Pospíšilovým, ale  peníze či šperky nikoliv.  Zelenková přiznala, že v noci si „vypůjčila“ rezervní klíče a o tři dny později byt znovu v noci navštívila se svým kamarádem a něco málo si odtamtud odvezla na památku.  Popřela, že by odnesla šperky či finanční hotovost.

Trest!?

Teprve u soudu se paní Pospíšilová dozvěděla, jak to vlastně bylo, protože se jí manžel ke svému nočnímu dobrodružství samozřejmě nepřiznal. Okresní soud potrestal dosud netrestanou slečnu Jitku dvouletou podmínkou a náhradou škody. Zda a jak byl potrestán  pan Pospíšil svou zákonitou manželkou, se už z žádného spisu zřejmě nedozvíme.

Vladimír Rogl

 (Poznámka redakce: jména aktérů tohoto příběhu byla z pochopitelných důvodů pozměněna.)

Bouřlivý rozmach výstavby rodinných domů ve Středočeském kraji přinesl v ruku v ruce i nárůst krádeží právě v rozestavěných nemovitostech, které početně dokonce převyšují „klasické“ vykrádačky bytů.

O případu zlodějského tria, které se před sedmi lety specializovalo na vykrádání rozestavěných domů především na Kladensku a Slánsku, vyprávěla svého času našemu listu pracovnice kriminální policie v Kladně – nadpraporčice  J. D.

Kamarádi

Pavel Taclík s Pavlem Pokorným se znali už ze základní školy v Buštěhradě, kam denně oba Pavlové dojížděli autobusem.  Kamarády zůstali i ve svých jedenadvaceti letech.  Na vojnu, kam ještě před lety v jejich věku rukovali jejich vrstevníci, nemuseli, a tak do sytosti užívali své svobody. Společně navštěvovali diskotéky, hospody a zvláště herny s automaty.  Často si stěžovali, že svět je zlej a nespravedlivej, protože právě oni jsou neustále bez peněz, které tolik ke svému životu potřebují, zatímco jiní si žijí, jak prasata v žitě. Na své spanilé jízdy vyjížděli Jirkovou stařičkou škodovkou, kterou si docela šikovně opravil. Svou šikovnost však neuplatňoval příliš v práci, odkud ho pro časté absence propustili, stejně jako i jeho kamaráda.  Oba tak zůstali na podpoře, která zdaleka nemohla stačit jejich způsobu života. Občas sice výhodně prodali benzin, který v postranní ulici „vycucli“ ze zaparkovaného auta, ale to byla jen slabá náplast na jejich potřeby. Nouze naučila Dalibora housti a naši hrdinové si nemohli všimnout, jak kolem vesnic vyrůstají nejen nové domy, ale zcela nová sídliště, která si hrdě říkala třebas „anglický resort“.

První pokus

Přestože je na trhu stavebního materiálu dostatek, po materiálu z druhé ruky, který je levnější, je poptávka stále. Oba kamarádi usoudili, že v novostavbách, které v noci nejsou zabezpečeny, se takového materiálu „válí“ až až.  Nejprve si Pavel Taclík vypůjčil přívěs a ke spolupráci přizval i sedmnáctiletého Péťu Čubyna, kterému se nějaká ta pětka navíc hodila taky. V noci už  novopečená zlodějská trojka vyrazila do Studeněvsi, kde na okraji obce stál domek těsně před dokončením. Do přívěsu chvatně naložili radiátory, boiler, sporák, dvoje dvéře a složili u Jirkových rodičů ve stodole.  Hned druhý den nabídl toto zboží se značnou slevou Taclík známému, který právě opravoval domek.  Dá se říci, že úspěšně.   

Lovecký tesák

Jejich podnikatelská činnost s obstaráváním stavebního materiálu brzy vešla ve známost a kluci nestačili plnit „zakázky“.  Své levné zboží nabízeli i v inzertních novinách a kamarádka, aniž by tušila, že jde o věci získané krádežemi, je inzerovala i na internetu. Taclíkova stodola se začala podobat malému skladu stavebnin. Jelikož si pachatelé nelámali příliš hlavu se zakrytím stop, mohla policie v „nabouraných“ novostavbách leccos najít a postupně sestavovala profil pachatelů. Neobvyklý nález pak učinili ve vykradené novostavbě ve Stehelčevsi, kde našli lovecký nůž v kožené pochvě s monogramem PČ.  Nůž nepatřil ani  majiteli domu, ani dělníkům, kteří na stavbě pracovali.  

Četnické štěstíčko

Uprostřed prázdnin policisté z Obvodního oddělení ve Švermově prováděli silniční kontrolu, a kolem půlnoci stopli vozidlo s přívěsným vozíkem, který doslova přetékal nejrůznějším stavebním materiálem. Policejní hlídce řidič Taclík řekl, že si odvážejí zbytek materiálu od kamaráda, který právě dokončil stavbu. Policisté se tvářili, jako že jim věří, nicméně si osobní data posádky zapsali a auto s naloženým přívěsem nafotili. Druhý den nahlásil stavebník z Brandýsku, že se jim ze stavby ztratily určité věci, které se až dojemně podobaly těm na Taclíkově přívěsu. To už byl důvod, aby policie všechny tři kamarády přivezla na služebnu. Čubynovi ukázali nůž s dotazem, zda ho někde neztratil. Moment překvapení zřejmě sehrál svou roli, kluk se doslova sesypal a začal vypovídat.

Konec dodavatelů

Vyšetřovatelé byli překvapeni bohatým sortimentem, který se nacházel ve stodole u Taclíků, a jen těžko se dalo uvěřit slovům rodičů, že o původu věcí, které si tam syn uskladnil, nic nevěděli. Jelikož vyčíslená škoda překročila jeden milion korun, poslal okresní soud v Kladně oba starší pachatele na šest roků za mříže, neplnoletý Péťa pak odešel s tříletou podmínkou. Dnes jsou už oba hlavní aktéři doma a moc se diví, že okradení chtějí nahradit utrpěnou škodu. Taková nehoráznost, že?!

Vladimír Rogl

 (poznámka redakce - jména „protagonistů“ příběhu byla změněna)